Společenstva vodních rostlin

V přírodních podmínkách tvoří vodní, pobřežní a bahenní rostliny, rákosiny i rostliny mokrých luk charakteristická společenstva (fytocenózy), které zahrnují rostlinné druhy s podobnými ekologickými nároky.
Základní ekologické podmínky, které určují druhovou skladbu společenstev vodních a vlhkomilných rostlin, jsou především hloubka vody, popř. kolísání výšky vodního sloupce, fyzikálně chemické složení vody, obsah rozpuštěných živin a plynů (hlavně CO2), chemické reakce (pH) substrátu, teplota vody a světelné podmínky stanoviště.
V rostlinných společenstvech vodních a bahenních rostlin v přírodě nastávají postupně určité změny, dané ekologickými podmínkami. Tak například s úbytkem vody postupuje další vývoj fytocenózy tak, že ubývá pravých vodních rostlin a s postupným zatemňováním se objevují nízké i vyšší rákosiny, se zasolováním půdy i ostřice a vzniká zanášení vodní plochy a zarůstání okrajů nádrží.
Charakter společenstev vodních rostlin je dán prouděním vody. Jiná společenstva rostlin vznikají v proudící vodě (řeky, potoky) a jiná ve stojatých vodách (tůně, rybníky, mokré louky). Zvláštním typem společenstev vodních a vlhkomilných rostlin jsou slatiny, vrchoviště a rašeliny.
Ve střední Evropě vznikají rašeliny hlavně v horských oblastech. Na vodním režimu rašeliniště se podílejí atmosférické srážky, někdy podzemní voda. Vlivem rašelinní rostlinných zbytků dochází ke značnému okyselení substrátu a vytvoření zvláštního biotopu typů rostlin. Typickou a vlastně stále ve vodě ponořenou rostlinou je rašeliník (Sphagnum). Rostliny rašelinišť rostou ve vodě značně kyselé, chudé na živiny, bez vápníku (dystrofií typy), stále zamokřené. Vytváří se zde vegetace poměrně druhově chudá, ale zato velmi zajímavá. Patří sem typická keříčková vegetace rašelinišť – rojovník (Ledum), klikva (Oxycoccus), medvědice (Arctostaphylos), vlochyně (Vaccinium), a také masožravé rostliny, jako rosnatka (Drosera), tučnice (Pinguicula) a bublinatky (Ultricularia). Při vysychání rašelinišť vznikají často na suchých píscích a nevápenných substrátech vřesoviště. Na mokrých substrátech vznikají také rašelinné nebo orchidejové louky (lokality vzácnějších druhů našich orchidejí).
Na některých místech (Maďarsko, Rumunsko) vznikají vzácná a reliktní společenstva vodních rostlin v termálních vodách teplých pramenů. Tak se uchoval v Evropě od třetihor bílý leknín (Nymphaea lotus. V Piešťanech se daří celoročně tropickým leknínům a jiným vodním teplomilným rostlinám.
Jiná společenstva vodních a vlhkomilných rostlin vznikají na pobřeží slaných a poloslaných vod (mořské pláže a písečné duny, poloslaná jezera, ústí řek) a také na rašelinách prosycených minerálními prameny (např. Soos u Františkových Lázní).