Voda v pohybu

Jak bylo řečeno v úvodu, atmosféře posezení u vody přispívají zvukové efekty vody. Dosahujeme jich různými miniaturními vodopády nebo vodotrysky. Vodopády přicházejí v úvahu, jestliže jezírko navazuje na skalní partii nebo je-li umístěno pod terasou v návaznosti na opěrnou zídku.
Ve skalce zapustíme na určeném místě do břehu dva vyšší kameny se strmější přední stranou a na ně buď položíme dřevěný žlábek, nebo přicementujeme vhodný plochý kámen miskovitého tvaru tak, aby přední stranou přesahoval nad hladinu. Voda odtud musí padat do jezírka. Umístíme-li v místě dopadu vody nějaký větší valoun, vyčnívající z vody, dosáhneme třístění vody, což zvyšuje zajímavost.
Navazuje-li jezírko na terasu, pak do ní zazdíme dřevěný nebo kamenný žlábek, z něhož voda padá do jezírka. Nemáme-li ani jednu z uvedených možností a jezírko je v rovině, pak můžeme na vhodném místě na břehu umístit nějaký dřevěný samorost nebo zajímavý kamenný útvar, z něhož může voda padat do jezírka. Připojení vody povedeme snadno zapuštěnou hadicí nebo vhodnou trubkou, napojenou na vodovod. Jestliže máme nedostatek vody nebo když neuvažujeme o přepadu vody pro přilehlé vlhké partie, můžeme efekt padání vody vytvořit pomocí malého čerpadla, které zajišťuje cirkulaci vody. Šetříme tak vodou, neboť doplňujeme jen vodu, která se odpařila.
Dalším zajímavým prvkem šumící vody je vodotrysk. Není to zdaleka přežitek, jak by si někdo myslel. Zabudujeme jej již při stavbě jezírka; stačí k tomu trubka menšího rozměru (1/2 ´´), kterou vytvarujeme tak, aby její ústí bylo bezprostředně nad vodní hladinou. Její konec opatříme tryskou s otvorem 1 – 1,5 mm. Pomocí uzavíracího ventilu pak seřídíme vhodnou výšku tryskání vody. Koncovka může mít i více otvorů. Vodotrysk je pak vícepramenný.
Zvláštní partií v tomto duchu je rosiště. Je to v podstatě skupina oblých kamenů, mezi nimiž je zabudována vodovodní trubka s tryskou. Celou partii můžeme miskovitě podložit fólií a zasypat zeminou. Mezi balvany pak nasázíme různé méně agresivní vlhkomilné rostliny, jimiž partii oživíme. Zvuk tryskající vody, mokré kameny a zajímavá květena doplňují příjemné prostředí, zvláště v blízkosti odpočívadla.
Pěkný motiv můžeme též vytvořit pomocí mlýnského kamene. Umístíme jej na vhodném místě, zavedeme vodu tak, aby tryska byla v otvoru uprostřed kamene a obložíme ji oblázky. Celý kámen pak z vnější strany můžeme obložit valouny. Zajistíme-li pomocí miskovitě podložené fólie nepropustnost pokladu této partie, můžeme sem vysázet některé vhodné vlhkomilné rostliny. Vznikne tak pěkný a zajímavý prvek v blízkosti posezení.
Zajímavým prvkem vody v pohybu jsou také potůčky. Kdo má to štěstí, že mu přes zahradu nebo v její blízkosti teče potok, má to jednoduché, stačí když tento prvek zpracuje. To znamená, že vytvoří různé záhyby, postranní tůňky, do břehů zapustí kameny, a řečiště částečně pokryje různě velkými oblázky. Má-li terén dostatečný spád, může vytvořit i několik vodních přepadů – kaskád, než potok vyústí do jezírka. Osází-li se okolí potůčku vhodnými rostlinami, vytvoří krásnou a zajímavou partii v zahradě.
Podobnou partii můžeme vytvořit, i když nemáme přirozený zdroj tekoucí vody. Zdrojem vody může být vodovod, což je však náročné na spotřebu vody. Můžeme však zabudovat menší čerpadlo a vodu nechat cirkulovat z jezírka zpět k pramenu potůčku. Nemáme-li přirozený zdroj vody, musíme dno potůčku utěsnit fólií, aby nevznikaly velké ztráty vody vsakováním. Z fólie vytvoříme žlábek, jehož okraje zakryjeme zemí a kameny. Také u takto vytvořeného potůčku pokryjeme dno různě velkými oblázky, aby fólie nebyla viditelná.
Potůček vedeme různě klikatě, místy jej rozšíříme a zase naopak zúžíme. Do břehu zapouštíme různě velké kameny, jednotlivě i ve skupinách. Dobře vytvořená partie s potůčkem může být velmi zajímavá a zpříjemňuje pobyt v zahradě.