Technické provedení vodních partií

Vodní nádrže můžeme stavět různým způsobem. Nejrychlejší a také nejlevnější způsob je to pomocí fólie z PVC. Trvanlivost nádrže ovšem závisí na jakosti fólie. Obyčejná tenká fólie má tu nevýhodu, že mrazem křehne a rozpadá se. Nejvíce trpí část bezprostředně nad vodní hladinou. Tloušťka fólie by měla být 0,4 – 0,6 mm. Poměrně odolná je černá tlustší fólie, která se používá k pokrývání siláží.
Postup práce: nejdříve vyhloubíme jámu žádané velikosti, tvaru a hloubky. Při volbě hloubky musíme uvážit, jaké rostliny zde budeme pěstovat. Budou to jistě především lekníny, u nichž pro většinu kultivarů stačí hloubka kolem 50 cm. Tím je míněna výška vodního sloupce nad kořenovým balem leknínu. Počítáme-li výšku substrátu asi 20 cm, tedy celková hloubka by měla být 70 cm. pro většinu ostatních vodních rostlin obvykle stačí ponor 10 – 20 cm, to znamená, že při tloušťce substrátu 20 cm, by měla být hloubka v příslušných místech asi 30 – 35 cm.
Vykopanou prohlubeň upravíme podle uvedených parametrů a povrch udusáme. Pak prohlubeň pokryjeme asi 5 – 8 cm vrstvou jemného písku, který dobře urovnáme a utlačíme. Na pískový podklad položíme fólii tak, aby její okraje přesahovaly okraj prohlubně. Nemáme-li fólii potřebné velikosti, můžeme si ji připravit spojením více dílů. Fólii spojujeme buď svařováním pomocí žehličky, nebo ji slepujeme speciálním lepidlem. Pro jistotu ji můžeme položit dvojmo. Vtisknutí fólie do připravené prohlubně zajistíme tak, že na vloženou fólii napustíme vodu, která ji dokonale přitlačí ke dnu. Důležitá je nyní úprava okraje. Po obvodu jezírka zapustíme do země nastojato cihly se zaoblenými horními hranami, jejichž vrch má přesně sledovat výšku budoucí hladiny. Fólii přehneme přes tuto výztuž, zasypeme zeminou a udusáme. Okraj takto vybudované nádrže obložíme plochými kameny tak, aby alespoň o 5 cm přesahovaly okraj nádrže směrem k hladině.
Vodní rostliny sem umístíme vysázené buď do kontejnerů, nebo přímo do substrátu, který navrstvíme na dno nádrže. Výsadba do kontejnerů má tu výhodu, že tak některé agresivní druhy rostlin snadno udržíme v daném prostoru. Také když například potřebujeme občas rozdělit a omladit lekníny, mnohem snadněji to uděláme, jsou-li lekníny v nádobách než volně rozrostlé v substrátu. Navíc při výsadbě přímo do substrátu dobývání volně rostoucích rostlin je riziko, že prorazíme fólii. Jinak udržujeme.li v zimě hladinu vody s okrajem fólie, je nebezpečí jejího rozpadu menší. U fóliových jezírek je ještě jedno nebezpečí, a to, že fólii mohou narušit myši.
Z dalších materiálů je pro stavbu jezírek použitelná svařovací lepenka (IPA). S přípravou začínáme obdobně jako u fólie. Na udusaný povrch prohlubně však naneseme asi 5 – 8 cm vrstvu betonu (stačí v poměru 1:5) a povrch zhruba uhladíme. Po ztvrdnutí povrch natřeme penetračním nátěrem a obložíme lepenkou. Tuto práci je nejlépe svěřit odborníkovi. Lepenka se totiž pokládá, tvaruje a svařuje pomocí plynového hořáku a je důležité, aby to bylo provedeno dobře. Pro větší jistotu  můžeme udělat obklad dvojitě. Je samozřejmé, že již při betonování podkladu je nezbytné, abychom okraje měly upravené přesně podle vodováhy. Přesná práce s vodováhou při stavbě všech vodních nádrží je velmi důležitou podmínkou a chyby ve výšce okrajů se dodatečně velmi nesnadno napravují.
Podobně se postupuje při laminování, což je další možnost. Betonový podklad se udělá stejně jako v předešlém případě, místo lepenky se však vytvoří laminátová vrstva. Nejdřív se na podklad nanese laminovací nátěr, načež se položí vláknité pletivo a dalším laminovacím nátěrem se tato vrstva uzavře a scelí. Tento způsob je sice nákladnější, ale laminátová vrstva je velmi pevná, pružná a trvanlivá. Navíc je pro vodu naprosto nepropustná. Takto lze také opravit a utěsnit betonové nádrže, které propouštějí vodu, např. pro nesprávné betonování.
Nejčastějším a při správném provedení nejjistějším způsobem stavby vodních nádrží je betonování. Při dodržení některých hlavních zásad je tento způsob nejjistější. A tak si popíšeme způsob stavby.
Při výkopu prohlubně počítejme s tím, že tloušťka betonu bude asi 15 – 20 cm, takže chceme-li zde pěstovat lekníny, vyžadující hloubku ponoru 50 cm, musí být hloubka výkopu 70 cm. vzhledem k tomu, že počítáme s tím, že voda zůstane v jezírku přes zimu, musíme  břehy nádrže tvarovat tak, aby při promrznuté do hloubky nemohlo dojít k roztržení nádrže. V žádném případě neděláme stěny kolmé. Jejich sklon by neměl být strmější než 45°, takže nádrž má mít jakýsi miskovitý tvar. Boční tlaky při zmrznutí jsou pak minimální a nejsou nebezpečné. Dno nádrže vytvarujeme podle našeho záměru včetně mělčin při okraji. Lekníny se zde mohou umisťovat různě. Nejlépe se však osvědčila výsadba do dřezů z PVC, které se zapouštějí do dna. Velmi vhodná velikost těchto dřezů je šířka 32 cm a výška 16 cm, které lze bezpečně koupit. Jejich výhoda je v tom, že je můžeme kdykoliv snadno vyjmout, jestliže chceme lekníny rozdělit nebo přesadit. Abychom mohli dřez vyjmout, obtočíme jeho horní zahnutý okraj tlustším pozinkovaným nebo lépe měděným drátem, na němž na dvou protilehlých místech vytvoříme oka, jejichž pomocí můžeme kontejner snadněji vyjmout.
Máme-li hotový výkop včetně prohlubní pro leknínové dřezy, můžeme začít s betonováním. Při této práci musíme mít předem přesně ujasněné všechny výšky. Je vhodné doprostřed výkopu zabodnout kolík s vyznačenou výškou budoucí hladiny. Od této kóty stále měříme výšky při stavbě pomocí latě a vodováhy. Nejdříve vybetonujeme šachty pro lekníny. Po dřez naneseme asi 15 cm betonu a dobře ho upěchujeme. Pak sem položím dřez a zabetonujeme ho ze stran za stálého pečlivého pěchování; okraj dřezu by měl být v úrovni budoucího dna. Beton zde použijeme mastnější, aby tady v budoucnu neprosakovala voda. Osvědčilo se dřez na vnější straně před zapuštěním do betonu natřít vazelínou, což usnadní jeho vyjmutí po zavadnutí betonu.
Máme-li tedy nádoby pro lekníny zabetonované, pokračujeme s betonováním dna a stěn jezírka. Je samozřejmé, že k této práci použijeme ostrý říční písek a dobrý čerstvý cement. Beton mícháme v poměru 1:3 a pokládáme jej ve dvou vrstvách. Na první vrstvu tloušťky asi 5 – 8 cm položíme armaturu.  U jezírek menší až střední velikosti, tj. o ploše 3 – 7 m2, můžeme k tomu požít drátěné pletivo. Osvědčilo se rabicové pletivo v dvojité vrstvě. Dobře se  tvaruje na zaoblených plochách. Na pletivo pak naneseme vrchní vrstvu betonu. Důležité je dobré upěchování betonu v obou vrstvách. Pro zvýšení jistoty, že beton nebude propouštět vodu, můžeme výkop před betonováním obložit fólií z PVC. Ke zvýšení nepropustnosti můžeme také do vrchní vrstvy betonu přimíchat vodní sklo. K nepropustnosti betonu také přispívá nátěr Hydrobanem, který se ovšem může udělat až po dokonalém vyschnutí betonu. Použitím modrozeleného odstínu můžeme dokonce přispět k celkovému vzhledu jezírka. V místech, kde povede po okraji jezírka kamenná komunikace, betonovou vrstvu rozšíříme, aby dlažební kameny byla alespoň ze dvou třetin položeny do okrajového betonu a později se nevylamovaly. V místech, kde okraj jezírka má navazovat bez okrajové dlažby přímo na trávník nebo na různé plazivé rostliny, upravíme okrajový beton tak, aby tvořil ostrou hranu přesně na úrovni vodní hladiny.
Okrajovou hranu vytvoříme tak, že po zavadnutí betonu jej opatrně seřízneme širší špachtlí; místo, kde se popřípadě kousek betonu nevhodně vylomí, opravíme jemným mastným betonem. Po ztvrdnutí pak přisypeme zem až k vytvořené hraně a pokryjeme ji zelení. Vznikne tak prakticky neviditelné rozhraní mezi vodou a trávníkem.
Jestliže však tento okraj osejeme trávníkem, budeme mít jisté potíže při sekání, protože je dosti obtížné zajíždět motorovou sekačkou až přímo na rozhraní. Lze to samozřejmě vyřešit pomocí osekávačky okrajů trávníků, které se v poslední době u nás už vyrábí. Situaci můžeme zjednodušit, jestliže na ploch mezi okrajem trávníku a jezírkem trávníku dáme nízké rostliny, jež vytvoří hustý plochý drn, který není třeba sekat. Je-li tento porost široký alespoň 30 – 50 cm, sekáme trávník až k tomuto drnu a nemusíme zajíždět sekačkou až k okraji nádrže. Pro lepší vzhled neosazujeme okraje jezírka v stejně širokém pásmu, nýbrž nepravidelně. To znamená, že pás nízkých rostlin bude místy široký 30 cm a místy až 50 – 60 cm nebo i více. Tento porost může být osázen z jednoho druhu nebo lépe z několika druhů. Uvádíme výběr druhů pro tento účel:
Antennaria diocia – kociánek. Tvoří hustý drn drobných šedých, kopinatých lístků. Koncem května kvete bíle nebo červeně na stoncích vysokých 10 – 15 cm, které po odkvětu sestřihneme.
Arabis procurrens – huseník. Má drobné, kopinaté, sytě zelené listy, kvete v dubnu drobnými býlími květy.
Arenaria montana – písečnice. Tvoří hustý drn úzkých zelených listů. Kvete drobně bíle v květnu až červnu.
Cotula squalida. Tvoří hustý porost drobných, hnědozelených, zpeřených listů. Květy jsou nenápadné.
Draba sibirica ( syn. Draba repens) – osivka. Má drobné, oválné, zelené lístky. V květnu rozkvétá množstvím drobných žlutých kvítků.
Herniaria glabra – průtržník. Husté, zcela nízké zelené koberce, podobné mateřídoušce. Je nejnižší z uvedených druhů.
Lysimachia nummularia – vrbina. Tvoří zakořeňující šlahouny, olistěné zelenými oválnými lístky. Kvete žlutě v květnu až červnu. Na zimu listy zaschnou, ale na jaře se porost velmi brzy zase zazelená. Tento druh je zvlášť vhodný, jestliže jezírko navazuje na sklaní partii a vrbinu zde vysadíme nad balvany u vody. Šlahouny krásně splývají přes kameny.
Vrátíme se však zase ke stavebním záležitostem. Po zavadnutí betonu, což je druhý den po vybetonování, vyjmeme dřezy pro lekníny a na stěnách betonu vytvoříme svisle několik rýh, které nám v budoucnu usnadní vyjímání nádob. Vzhledem k adhezi je to jinak někdy obtížné. Povrch betonu pak vyhladíme cementovou kašičkou. Většinou postačí natřít povrch betonu řídkou cementovou kaší pomocí štětky; uzavřeme tím póry betonu. Stejně ošetříme celou betonovanou plochu nádrže.
Trochu složitější je situace, zapouštíme-li do betonových břehů balvany. Děláme to tehdy, když jezírko přímo navazuje na skalní partii. Balvany zde umisťujeme tak, aby byly alespoň 10 – 15 cm ponořeny ve vodě a tvořily skalnatý břeh, vystupující z vody. Musíme s tím počítat již při výkopu a vytvořit jakési sedlo, na němž budou balvany ležet. Sedlo pokryjeme vrstvou betonu, uložíme sem balvany a zezadu je zabetonujeme nejméně do výše hladiny. Balvany by měly být také posunuty trochu směrem do jezírka, aby byl beton co nejméně viditelný. Často nastane situace, že v měkkém betonu se kameny vzhledem k svému těžišti špatně udržuje v potřebné poloze, podepřeme jej podpěrou z kusu tlustší betonové oceli, kterou zabodneme do podkladu tak, aby kámen podpírala aspoň 5 cm za jeho lícem (viz obr. 16). Po zavadnutí betonu spodek pod kamenem ještě dozdíme a vyhladíme, aby podpěra nebyla vidět. Zabetonování balvanů zezadu je značně důležité, protože se kámen může časem odpojit od betonu a voda by tudy mohla ucházet.
Při stavbě jezírka je třeba ještě uvážit možnost vypouštět vodu podle potřeby. Jednou za čas, hlavně brzy zjara, je dobře vypustit vodu, vyčistit dno a stěny a vodu zase nově napustit, máme-li kam svést vodu, například do kanalizace nebo na níže položené místo v zahradě anebo mimo ni, vyvedeme odpad trubkou, zapuštěnou do dna jezírka. Za tím účelem vyspádujeme dno jezírka při stavbě do jednoho místa a zde zazdíme trubku s obloukem a jejím prodloužením odvedeme odpad do příslušných míst. Můžeme k tomu účelu použít trubku z PVC a ústí trubky v jezírku uzavřeme korkovou nebo pryžovou zátkou, kterou podle potřeby můžeme snadno vyjmout. Použití kovových prvků a kovové zátky se závitem je nepraktické, protože závit zarezne a pak je otvírání pod vodou dosti nesnadné. Světlost odpadu stačí 50 mm. Jestliže máme do jezírka vybudovaný přítok vody (vodopád, vodotrysk apod.), musíme zařídit odtok přebytečné vody. Jednoduché řešení je zapustit tenčí trubku do uzavírací zátky v odpadové trubce. Výška přepadové trubky tak udržuje hladinu vody v jezírku, světlost této přepadové trubky má odpovídat přítoku vody.
Nedovoluje-li terén odvod vody výše uvedeným způsobem, můžeme ho řešit zasakovací jámou. Před stavbou jezírka vykopeme v blízkosti vodní nádrže větší jámu, kterou vyplníme nějakým propustným materiálem, jako je např. štěrk, úlomky cihel, střepy, popřípadě hrubý písek apod. povrch pokryjeme lepenkou, nebo fólií a zasypeme zemí. Sem vyvedeme odpad z jezírka a voda zde zasakuje.
Je ještě jedna možnost, jak odvést přebytečnou vodu z jezírka, a sice nechat ji zasakovat směrem k bažinaté partii, navazující přímo na jezírko a osázenou různými vlhkomilnými rostlinami. Je to v podstatě nejjednodušší řešení. Na příslušném místě břehu v úrovni hladiny zapustíme do stěny ve vodorovné poloze trubku, která odvádí přebytečnou vodu směrem k partii vlhkomilných rostlin. Je-li v těchto místech břeh jezírka obložený dlažebním kamenem, vedeme přepadovou trubku bezprostředně pod dlažbou, pokud však je zde břeh řešen jen okrajovou hranou, vytvoříme v ní na příslušném místě žlábek. O úpravě vlhkomilných partií bude pojednáno dále.
Při stavbě větších nádrží – o ploše více než 8 – 10 m2 – raději se poradíme se stavebním odborníkem. Je třeba dodržovat některá základní pravidla a hlavně je třeba dobře udělat armaturu. Zde již nevystačíme s drátěným pletivem, nýbrž musíme svařit armaturu z betonářské oceli vhodné průměru. Podrobněji to zde nebudeme rozebírat, protože se to vymyká zaměření této knihy. Zase bude nejlépe poradit se s techniky.
Zajímavým prvkem vodních partií jsou přechody přes vodu. Je to v podstatě šlapáková cesta, vedená k jezírku a několik šlapáků umístěných ve vodě zajišťuje přechod a pokračuje dále na druhém břehu. Technicky je to celkem jednoduché. V místech, kde budou umístěny přechodové šlapáky, vybetonujeme nebo vyzdíme základové bloky, na něž pak po zatvrdnutí přicementujeme šlapáky.  Základové bloky by měly mít takovou velikost i tvar, aby je šlapáky přesahovaly asi o 3 – 4 cm. výška šlapáků by měla samozřejmě odpovídat výšce komunikace na pevnině a voda by měla dosahovat ke spodní ploše kamenů, tj. asi 5 – 6 cm pod jejich svrchní plochu.
Jestliže chceme přemostit užší část vodní nádrže (záliv), pak můžeme použít přemostění kamenným nebo dřevěným můstkem. Kamenné přemostění uděláme buď z jednoho dalšího plochého kamene, nebo ze dvou kamenů, přičemž jejich spojení jen podezdíme. Dřevěné můstky děláme tak, že položíme napříč přes vodu dva překlady, které příčně pokryjeme dřevěnými kuláčky nebo prkénky přiměřené šířky. Dřevěné můstky jsou velmi půvabné a připomínají motivy japonských zahrad.