Osazování vodních partií

Vodní partii nestačí jen technicky dobře založit, důležité je též vhodné osázení, kterým se teprve partie dotvoří a zkrášlí. Kromě vodní partie je třeba vhodně osázet i její okolí, tak aby tvořila ladný a logický celek.
Pro tento účel je poměrně velmi široký výběr rostlin a je důležité sáhnout po těch nejvhodnějších, které se v daném prostředí bud dobře dařit a také esteticky partii doplní. Především musíme respektovat nároky rostlin. Jednou z hlavních podmínek je hloubka ponoru a nároky na substrát, do něhož rostliny sázíme. U pobřežní květeny pak jsou to nároky na vlhkost.
Pro větší hloubky, tj. více než 100 cm, přicházejí v úvahu hlavně některé bujněji rostoucí lekníny a stulíky. Vysazujeme-li tyto druhy do mělkých vod, vyrůstají často i nad vodu, což je na úkor jejich ozdobnosti. Většina kultivarů leknínů se daří dobře v hloubce 40 – 60 cm, které obvykle stačí k vytvoření krásného jezírka s lekníny. Hlubší voda přichází v úvahu hlavně u větších vodních partií, popřípadě u přirozených rybníků. Jsou však i některé druhy a kultivary miniaturních leknínů, kterým stačí hloubka 10 – 25 cm, je to například Nyphaea pygmaea a její kultivary. Tyto lekníny používáme v mělčích partiích nebo dokonce i v mísách.
Při osazování vodních partií lekníny, stulíky a jinými rostlinami, jejichž listy vzplývají na vodní hladině, je důležité pečlivě uvážit jejich počet vzhledem k velikosti hladiny. Listy by neměly pokrývat více než polovinu vodní hladiny, jinak snižujeme půvab vodní partie. Na to samozřejmě musíme pamatovat již při stavbě jezírka. Plocha listů, jakou zaujímají listy leknínů, je velmi různá podle druhu a kultivarů. Například Nypmhaea pygmaea zabere plochu jen 0,25 m2, některé slaběji rostoucí kultivary leknínů, jako například ´Froebeli´, ´Laydeckeri´, ´Purpurata´, ´Sioux´ a jiné 0,5 m2, středně rostoucí kultivary, kterých je většina 1,00 m2, vzrůstnější kultivary, např. ´Chromatella´, ´Marliacea Carnea´, ´Rosennyphe´ a další, 1,5 m2 a vzrůstné druhy až 2 m2. Je tedy zřejmé, že sortiment leknínů pro vodní partie musíme velmi uváženě vybírat. Důležitým kritériem kromě hloubky vody a velikosti vodní plochy je samozřejmě také barva květů.
Většina dalších vodních a bahenních rostlin roste vzpřímeně, takže nezakrývají příliš plochu vodní hladiny. Zde musíme respektovat hlavně jejich nároky na hloubku vody, u pobřežní květeny pak nároky na půdní vlhkost. Z hlediska těchto nároků si můžeme květenu pro osazování vodních partií a jejich okolí rozdělit do několika kategorií. Především jsou to rostliny, které sázíme přímo do vodních nádrží. Podle nároku na hloubku je můžeme rozdělit na 2 skupiny, a sice pro hloubku 30 – 50 cm a pro hloubku 0 – 30 cm. druhá kategorie zahrnuje druhy, které přicházejí v úvahu pro vysazování do nejbližšího okolí vodních nádrží. Tyto druhy si zase můžeme rozdělit na dvě skupiny: druhy, které vyžadují vlhkou až mokrou půdu, a druhy, které rostou v suché půdě, ale svým vhledem se hodí do okolí vodních partií. Mnohé druhy jsou však tolerantní, nejlépe jim vyhovuje mokrá půda, docela dobře však snášejí i půdu jen mírně vlhkou, jiné milují vlhkou půdu, ale dobře snášejí i půdu suchou.
Při výběru rostlin je třeba také znát jejich agresivnost, tj. schopnost rychle se rozšiřovat oddenky. Týká se to všech kategorií. Agresivnější rostliny nemůžeme volně vysadit do sousedství méně vzrůstných druhů. Například prustka Hippuris vulgaris volně vysázená do mělčiny s Iris kaempferi se rychle rozroste a záhy umoří krásný kosatec. Proto silně se rozrůstají druhy raději vysadíme do misek, které zapustíme do substrátu; miska omezuje jejich rychlé rozšiřování. Tyto vlastnosti jsou uvedeny v popisech jednotlivých druhů. Dále je samozřejmé, že při výběru druhů bereme v úvahu i jejich velikost tak, aby byla úměrná dané partii.
Substrát, jímž vyplňuje nádoby pro lekníny a kapsy pro rostliny s menším ponorem, by měl mít správné složení. V podstatě by to měl být humózní, živný a spíše těžší materiál. Vhodná je například směs 1/3 jílu, 1/3 dobré zahradní nevápenité půdy s přídavkem rašeliny a 1/3 vyzrálého hovězího hnoje. V žádném případě by směs neměla obsahovat rozpustné sloučeniny vápníku, který většina vodních a bahenních rostlin nesnáší. Před přípravou směsi se musí nechat jíl vyschnout a po rozdrcení teprve smíchat. Vlhký jíl se pro svou vazkost nesnadno míchá. Ještě je třeba připomenout, že čerstvě vybudovaná betonová vodní nádrž předává vodě alkalické vápenaté složky, takže je nutné před vysazováním rostlin zbavit beton alkality. Proto po ztvrdnutí betonu napustíme nádrž vodou a necháme beton alespoň tři týdny vyluhovat. Vodu pak vypustíme a můžeme rostliny vysazovat a vodu opět napustit. Chceme-li mít jistotu, vyměníme vodu raději dvakrát.
Většina vodních rostlin pro mělčiny se daří v hloubkách do 20 cm. v umělých nádržích je tedy sázíme do kapes, vytvořených v návaznosti na břeh. Ohraničíme je nastojato zabetonovanými plochými kameny tak, aby zde bylo místo pro vrstvu substrátu vysokou asi 20 cm a na tím ještě příslušný sloupec vody. Měli bychom tedy již při stavbě nádrže mít ujasněno, které druhy sem budeme sázet.