Hydrocharis morsus – ranae L. – voďanka žabí

Hydrocharitaceae – voďankovité

15 – 30 cm, VI. – VIII.

Roste v Evropě a Asii.
Voďanka žabí je vytrvalá vodní rostlina, má svazčité kořeny s dlouhými výběžky. Srdčitě ledvinité listy jsou v růžici, plavou na hladině a mají dva šupinovité palisty. Na konci výběžku se na podzim vytvářejí přezimující pupeny. Samčí květy jsou na stopkách po 2 – 4 v blanitém toulci. Tři kališní lístky jsou zelené, bíle lemované, tři korunní plátky jsou bílé, na bázi se žlutými skvrnami, tyčinek je 12. Samičí květenství je přisedlé, v úžlabí toulce. Samičí květy, menší než samčí, mají spodní semeník ze 6 plodolistů. Plod je okrouhlá zelená tobolka.
V přírodě voďanka roste v teplých a stojatých vodách nížin. Zapojuje se do několika rostlinných společenstev společně se stulíky, stolístkem přeslenitým, růžkatcem, okřehlém trojbrázdým aj.
Dobře se daří ve venkovních nádržích s dostatkem rozpuštěných živin a vápníku, kde v substrátu je dosti bahna a jílu. Pro normální růst žádá hlubší vodu, dosti prostoru a nadbytek světla. Je vhodná pro venkovní nádrže s lekníny a stulíky, kde kvete celé léto od června do srpna a vytváří charakteristické formace mezi ostatními plovoucími rostlinami.
Voďnaka se rozmnožuje především vegetativně pupeny, které přezimují v bahně a na jaře vyrůstají v nové rostliny. Mimo vodní formy existuje také terestrická forma rostoucí na bahně.