Vnitřní stavba těla vodních a vlhkomilných rostlin

Vnitřní (anatomická) stavba těla vodních a vlhkomilných rostlin je zcela přizpůsobena jejich životnímu prostředí.
V jejich základním pletivu jsou zvlášť silně vyvinuty mezibuněčné prostory (intraceluláry), ve kterých se hromadí nejčastěji vzduch. Tyto prostory tvoří soustavu kanálků, které provzdušňují, popř. nadlehčují ve vodě celé tělo rostliny. Takovým příkladem tenkostěnného a velkobuněčného pletiva s velkými, vzduchem vyplněnými prostorami mezi buňkami je aerenchym, vyskytují se např. v nafoukaných řapících listů kotvice (Trapa) a tokozelky vodního hyacintu (Eichhornia crassipes).
U vodních rostlin se opěrná (mechanická) pletiva vyvíjejí jen málo. Proto ponořené (submerzní) vodní rostliny po vytažení z vody mají listy i lodyhy chabé a plihlé a také brzy na suchu vadnou. Ve stoncích vodních rostlin jsou cévní svazky zpravidla redukovány na jediný, který probíhá středem stonku; kolem něho je vždy vyvinuta endodermis (nejvnitřnější vrstva korových buněk). V uzlinách článků se pak připojují cévní svazky z listů. Tento typ vnitřní stavby je vyvinut například u dresů (Potamogeton), vodního moru kanadského (Elodea), řečanky (Najas), růžkatce (Ceratophyllum), stolístku (Myriophyllum) a hvězdoše (Callitriche).
Uvnitř kořenů vodních rostlin jsou také dutiny nebo velké mezibuněčné prostory. Cévní svazy bývají zakrnělé nebo silně redukované a jejich základní pletivo obsahuje soustavu vzdušných kanálků.
Na konci kořínků chybí čepička (calyptra). Vodní rostliny mají kořenové vlásky a jemné kořínky jen v bahně. Někdy se kořeny u vodních rostlin nevyvíjejí vůbec (dochází k redukci orgánů). Například kořeny chybějí vůbec u růžkatce (Ceratophyllum) a bublinatek (Utricularia). Někdy, např. u zakrutivničky (Wollfia) jde redukce tak daleko, že chybí lodyha i listy a celá rostlina je tvořena jen malými zelenými kuličkami (Wollfia) nebo malými čočkovitými články, které plavou na vodě (Lemna).
Vlhkomilné rostliny, které jsou zakotveny svými kořeny ve vlhké půdě a jejichž nadzemní části jsou ve vlhkém ovzduší, jsou mnohé znaky podobné stavbě ponořených vodních rostlin. Jejich kořenová soustava i dřevní část cévních svazků bývají slabě vyvinuty. Listy jsou velké, šťavnaté, lysé nebo kryté chlupy, které jim dávají sametový lesk. Kutikula na vnějších stěnách pokožkových buněk je tenká. Průduchy bývají vyzdviženy nad úroveň vlastní pokožky, což usnadňuje transpiraci. Ve velmi vlhkém vzduchu tyto rostliny často vylučují vodu. Typické pro ně je rychlé vadnutí na suchém vzduchu.