Vegetativní množení

Pro pěstitele je vegetativní množení poměrně snadné a rychlé. Také většině pěstitelů vodních a vlhkomilných rostlin, ať akvaristů, nebo majitelů zahrádek s vodní nádrží či malou bažinkou, většinou tento způsob množení postačí.
Množit můžeme několika způsoby – pouhým roztržením (fragmentací) matečné rostliny (řasy) nebo rozdělením trsu (rákosiny a ostřice) anebo řízkováním částí lodyh, někdy i listů (akvarijní rostliny). Většina vodních rostlin totiž snadno koření během vegetační doby.
U akvarijních rostlin v praxi převládá vegetativní množení dělením, u ponořených rostlin je vlastně tento způsob nejběžnější. Lze je běžně množit řízkováním olistěných lodyh se vstřícnými listy; v paždí každého listového páru jsou pupeny, které se mění ve dvě lodyhy (Althernanthera, Bacopa, cabomba, Ludwigia). U druhů s listy v přeslenech (bahnatka – Limnophila, stolístek – Myriophyllum) dělíme lodyhu řezem, až když se objeví postranní výhony; rozdělené články pak nezakořeněné sázíme. Stejně tak u rostlin s listy ve spirálách (morovinka Egeria densa). Velmi snadno kořenují také drobné úlomky listů (např. u mokřanek Hygrophila polysperma a H. difformis). Stejně snadno se množí vodní kapradiny (rohatec – Ceratopteris a hnědovka – Microsorium), u nichž mladé rostliny vyrůstají na okrajích čepele listů i na žilkách. Nové rostliny vyrůstají z pupenů na řapíku listu u plavínu a u některých leknínů (např. u leknínu Nymphaea X  daubenyana).
Zajímavý je způsob vegetativního množení přímo z květních pupenů. Nerozvine se květ, nýbrž místo něho vyrůstají hned mladé rostliny, které zpočátku mají jen listy, a teprve později jim vyrůstají kořeny. Tak se množí některé akvarijní šípatkovce (např. Echinodorus aschersonianus, E. bleherae, E. cordifolius, E. macrophyllus a další).
Oddenkovými výběžky se množí většina rostlin s pentlicovitými listy, jako např. šípatkovce Echinodorus angustifolius, E. latifolius, E. quadricostatus, E. tenellus, všechny šípatky (např. Sagittaria subulata, S. teres), zakrutichy (Vallisneria spiralis, V. gigantea, V. neotropicalis), bahnička jehlovitá (Eleocharis acicularis), z plovoucích rostlin tokozelka vodní hyacint (Eichhornia crassipes) a babelka řezanovitá (Pistia stratiotes).
Další způsob množení je z pupenů. U některých vodních rostlin (např. kryptokoryn Cryptocoryne affinis, C. siamensis a ještěrorepu Saururus cernuus) vyrůstají na kořenových výběžcích v substrátu (písku nebo bahně) pupeny. Jsou to vzrostné vrcholy se základy stonků a listů. Z nich vyrůstají mladé rostliny. Pupeny vznikají v paždích listů, na kořenech, přímo na listech, na oddencích a stoncích jako přídatný orgán.
Vodní a bahenní rostliny (hydrophyta) dělíme podle umístní obnovovacích a přezimujících pupenů na stonkových orgánech ponořených ve vodě takto:
a)    plovoucí rostliny (hydrofyta natantia), které na konci vegetačního období klesají ke dnu, kde jejich pupeny přezimují,
b)    ponořené rostliny upevněné na dně (hydrofyta adnata),
c)    ponořené rostliny s oddenkem ukrytým v bahně (hydrogeofyta),
d)    ponořené rostliny kořenující ve dně (hydrofyta radicantia),
e)    rostliny s oddenkem plazivým na dně (hydrohemikryptofyta),
f)    vyšší vodní rostliny s oddenkem v bahně a vegetačními orgány nad hladinou (helofyta).
Na lodyhách některých vodních rostlin se tvoří při poklesu teplot, hlavně na podzim, přezimující pupeny (turiony, hibernakula), které na konci vegetační doby odpadávají od matečné rostliny a na jaře klíčí v nové rostliny (řezan – Stratiotes, vodňanka žabí květ – Hydrocharsis morsus ranae, bublinatka – Utricularia, stolístek – Myriophyllum, růžkatec – Ceratophyllum, žebratka – Hottonia a řečanka – Najas).
Dělením oddenku množíme vodní rostliny (lekníny)od dubna do července (raději do června, aby nové rostliny do podzimu ještě kvetly). Oddenek (rhizoma) je podzemní část stonku, z něhož často vyrůstají kořeny. Místo listů má často jen jizvy po listech (stulík). Slouží k vegetativnímu množení a přezimování mnoha vodních rostlin (lekníny – Nymphaea, puškvorec – Acorus, kosatce – Iris, orobinec – Tupna). Z oddenkových pupenů rostou nové rostliny.
Některé rostliny se množí vegetativně také hlízami. Hlíza (tuber) je tvořena podzemním zdužnatělým stonkem nebo jeho částí, popřípadě zdužnatělou částí kořenů. Obsahuje výživné látky, po jejich vyčerpání hyne.
Oddenková hlíza je podzemní stonek ztlustlý v podlouhlý až kulovitý orgán; takové hlízy mají šípatky (Sadittaria latifolia), drobné hlízky má šípatkovec Echinodorus cordifolius a také naše přesličky (Equisetum).
Kořenové hlízy (kořen ztlustlý v kulovitý orgán) mají barclaya longifolia a nymphaea lotus a také šípatka Sagittaria graminea.