Pěstování leknínů v zahradních nádržích

Lekníny milují slunce a teplou stojatou vodu. Jezírko s lekníny zakládáme vždy tam, kde slunce svítí po celý den a kde nejsou v blízkosti vysoké stromy, aby nevrhaly stín na vodu a na podzim do ní nepadalo listí. Vodní nádrž má být chráněna před větrem, může být obklopena z návětrné strany menší skalkou nebo sutí. Tak se současně vytvoří i vhodné vlhké mikroklima pro některé skalkové rostliny. Tutéž funkci má pás rákosin nebo vysokých travin, které vytvoří bezvětrné zátiší pro lekníny. Voda v nádrži nemá být příliš hluboká, aby se už brzy na jaře a po celý rok prohřívala do hloubky.
Pro většinu u nás pěstovaných barevných kultivarů leknínů stačí maximální hloubka 70 – 100 cm; jen několik obrovských leknínů skupiny D vyžaduje hlubší vodu. Lekníny nejlépe kvetou při teplotách od 15 – 25°C od konce dubna do listopadu, některé až do mrazů.
Lekníny velmi rychle rostou a vytvářejí mohutný systém kořenů.
Již před sto lety ve starých zahradnických časopisech jsou uveden různé recepty a návody. Lekníny se tehdy pěstovaly v sudech nebo proutěných koších a bedničkách a na zimu se ukládaly do sklepa nebo do skleníku. Většinou jsou tyto způsoby dnes překonané. Jsou příliš pracné a velmi problematické – často totiž při takovém zimování vznikají zbytečné ztráty. Barevné u nás pěstované lekníny, uvedené v přehledu na str. 17, jsou spolehlivě zimovzdorné a přetrvávají normální zimu ve vodě pod ledem. Některé mohou i do ledu zamrznout. Jinak je tomu s tropickými lekníny a lotosy, které lze u nás úspěšně pěstovat jen v teplém skleníku po celý rok.
Na složení substrátu (zeminy) pro lekníny se i dnes uvádějí různé návody. V každém případě to musí být těžká zemina, která nemá obsahovat nerozložené rostlinné zbytky z kompostu, např. listí, a také ne bahno. Tyto komponenty by byly brzy vyplavovány vodou a jejich rozklad by vyvolal zákaly vody a hlavně nežádoucí růst zelených řas a často neprůhledné vegetační zabarvení vody.
Nejlépe se osvědčila dobře vyzrálá kompostová zemina vzniklá ze směsi 6 dílů jílovité drnovky, 1 dílu zetlelého hovězího hnoje (i sušeného kravince), 1 dílu kompostu a 1 dílu povrchové rašeliny.
Substrát musí být dostatečně zásoben živinami, hlavně dusíkem, fosforem, draslíkem, ale i malým procentem vápníku a stopovými prvky.
Ještě před výsadbou každou novou rostlinu dobře prohlédneme a několikrát propláchneme vodovodní vodou. Můžeme je také dezinfikovat slabě růžovým roztokem manganistanu draselného (hypermanganu). Zabráníme tak přenosu některých původců chorob a také zárodků řas. Rostliny zavadlé např. necháme po transportu několik hodin v čerstvé vodě. Potom ostrým nožem odstraníme zbytky nahnilé části oddenku a poškozené listy.
Lekníny sázíme tak, aby vrstva substrátu byla kolem kořenů a oddenku hluboká 15 – 20 cm a aby skloněný oddenek v vzrostným vrcholem s listovými pupeny nebo nejméně 2 – 3 mladými listy směřoval vzhůru.
Oddenek zatížíme kameny a zasypeme nahoře vrstvou písku, aby rostlina nevyplavala nahoru.
Ve velkých hloubkách podkládáme kontejner s leknínem kameny nebo cihlami, abychom snížili výšku vody pro mladé rostliny, které nedosahují ještě hladiny. Později spouštíme leknín do větší hloubky podle vzrůstnosti. Zdravý leknín sázený na jaře by měl do tří měsíců kvést.
Lekníny sázíme i dělíme na počátku května až do konce června, ale lze je sázet i v červenci. Později už rostliny špatně koření, listy málo rostou a leknín už v témž roce nekvete.
Po zasázení začnou růst nejdříve kořeny, které brzy vyplní značnou část nádoby (kontejneru) nebo jámy, a proto druhým rokem, ale nejpozději třetím rokem, přesazujeme lekníny do větší nádoby, také někdy můžeme už rostlinu rozdělit řezem oddenku. Místo přesazování stačí někdy rostliny přihnojit (vtlačit do substrátu granulované hnojivo nebo suchý kravinec, rohovou moučku nebo živinami obohacenou rašelinu zabalenou do jemného papíru nebo papírového sáčku).
Pokud nemáme na zahradě přirozenou vodní nádrž nebo rybníček s bahnitým dnem, sázíme lekníny do připravených šachet vhodné nádoby (kontejnery) různého tvaru a velikosti podle velikosti šachty a stáří rostlin. Mladé lekníny a menší druhy sázíme i do květináčů. Kovové a kameninové nádoby jsou vhodné. Dobře se pro lekníny osvědčily mísy a umyvadla z plastů, do jejich rámu připevníme drátěnou smyčku, aby se daly lépe přemisťovat a vytáhnout tyčí.
Při větší sbírce rostlin nezapomeňme na označení. Ve vodě se jakékoliv jmenovky brzy zničí a písmo zmizí. Dobře se osvědčily kovové pásky s vyraženým číslem. Také je dobře si udělat plánek rozsázení a rozmístění rostlin. Bez označení nebo plánku snadno vzniká zmatek a ztrácí se přehled i o vzácných rostlinách.