Lekníny v přírodě

Lekníny rostou po celém světě v mírných pásech i v tropech. Každý světadíl má své botanické druhy leknínů a je zajímavé, že na každém kontinentu mají lekníny typickou barvu květů. Tak evropské lekníny mají květy bílé, americké druhy kvetou bíle, růžově a žlutě, africké lekníny mají nádhernou modrou barvu, která právě chybí u evropských a amerických leknínů a prozatím i u barevných kultivarů. V Asii rostou nádherné červené lekníny a Austrálie a Nová Guinea se pyšní obrovskými lekníny (např. nyphaea gigantea) s velkými květy ve všech barvách – modré, bílé i růžové. Tropické lekníny pochopitelně nemůžeme pěstovat u nás v zahradě, protože vyžadují celoročně vyšší teploty. Rostou však i v Evropě v termálních vodách (Piešťany, Maďarsko, Rumunsko) a ve sklenících botanických zahrad.
Leknínům jsou podobné lotosy (Nelumbo), které mají květy i listy vysoko nad vodou (např. lotos indický – Nelumbo lucifera z čeledi Nelumbonaceae). Lotosy kvetou většinou v noci. Kromě leknínů (Nyphaea) a stulíků (Nuphar) dnes jsou dočeledi leknínovitých zařazeny ještě podobné rody Euryale, Barclaya, Ondinea a Victoria.
V Evropě rostou planě ještě kromě dvou bílých leknínů (N. alba a N. candida) také kříženci obou. Z čeledi Nymphaeaceae zde také planě rostou dva druhy stulíků (Nuphar lutea a N. pumilla) se žlutými květy. Drobný trpasličí leknín nympahea tetragona (= N. Pygmea) roste ve Finsku a v SSSR v Karélii a v oblasti řek Dviny a Pečory a také ve východní a západní Sibiři. Vyskytuje se i v Severní Americe.
Ve Finsku v malých lesních rybníčcích a často i v proudící vodě v hloubce 1 – 2 m roste malý leknín finský (N. fennica), který má bílé nebo narůžovělé květy velké 3,8 – 6,9 cm. Často bývá doprovázen koloniemi N. candida.
Jako velká zajímavost roste v Evropě leknín N. lotus var. thernalis, a to v termálních vodách v Maďarsku (Héviz, Eger) a Rumunsku (Oradea, Vaise Felix); u nás se pěstuje v Piešťanech ve vodě teplé 30 – 35°C. Jeho nejbližší jiné naleziště je vzdálená Afrika – Egypt, tropická Afrika a Madagaskar. Je to opravdu pravý egyptský leknín, tzv. bílý lotos, starých Egypťanů. Do Evropy nebyl zavlečen za tureckého panství, jak se soudilo, nýbrž přetrval zde v teplých pramenech jako relikt květeny z třetihor.
V Americe rostou lekníny, z nichž vzniklo mnoho krásných růžových a žlutých voňavých kříženců. Jde o leknín voňavý (N. odorata), který má květy čistě bílé, velmi voňavé, vzplývající n hladině a kvetoucí od června do října. Je to obvyklý druh na východě USA a v Kanadě. Tento leknín byl přivezen do Anglie V. Hamiltonem v roce 1786 a dal vlastně podnět k pěstování a křížení leknínů a oblibě vodních zahrad v Anglii i v Evropě. Má několik variet, např. je dosti rozšířená N. odorata  var. gigantea, která má velké zelenavé květy. Převládá na johovýchodě USA (Florida, Louisiana), na Kubě, v Mexiku a od Britské Guayany až do Salvadoru. Některé rostliny mají korunní plátky bílé a svrchu načervenalé (N. odorata var. gigantea f. rubra).
Leknín hlíznatý (N. tuberosa) pochází z východní části Severní Ameriky. Má velmi typický hlíznatý oddenek a bílé květy. Kvete od června do září. Dal také podnět k vyšlechtění mnoha kultivarů.
V Americe (od Texasu přes Mexiko až do Guatemaly) roste drobný voňavý leknín sličný (N. elegans) s fialovými květy. Je výborný i pro malé nádoby a mísy. V Jižní Americe roste leknín mexický /N. mexicana (= N. flava)/. Má žluté květy a listy zelené s kaštanově hnědými skvrnami. Množí se velmi rychle výhony oddenku a přizpůsobí se každé hloubce. V tropické Americe (Jamajka, Guayana, Sutinám, Brazílie, Mexiko) roste leknín amazonský (N. amazonum), který má bílé květy, jež se otevírají v noci.
V Amazonii roste největší leknín na světě – Viktorie amazonská (Victoria Amazonina). První, kdo spatřil tuto rostlinu, byl český cestovatel a lovec orchidejí Tadeáš Haenke, který ji našel na řece Majore v roce 1801. Viktorie má obrovské listy s nosnými žebry; čepel snese značné zatížení a má i více než 1 m v průměru. Na žebrech jsou ostré ostny a okraje čepele jsou zdvižené. Na květu je nápadný ostnitý kalich. Poupě je růžové, květ je bílý a třetí den již vadne. Viktorie královská (Victoria regia) je okrasou skleníků botanických zahrad. Více se však pěstuje častěji  kvetoucí Victoria cruziana z Paraguaye a Severní Argentiny. Viktorie dostala jmnéno slavné anglické královny.
Černý kontinent – Afrika – má tropické lekníny s modrými květy. Od starověkého Egypta dodnes je známý leknín egyptský (N. lotus) s bílými květy a leknín modrý (N. coerulea) se světle modrými charakteristicky vonícími květy, velkými 16 – 18 cm. roste ve střední a severní Africe (Egypt, Súdán, Núbie, Cyrenaika, Angola, Guinea). Oba druhy se pěstují také v Evropě v termálních vodách (Piešťany, Maďarsko).
Menší africké lekníny se dříve hojně pěstovaly v akváriích, např. leknín kapský (N. capensis), který má tmavomodré, hvězdicovité, sladce vonící květy velké 15 – 40 cm. je výborný i do ozdobných nádob. Roste v okolí Zanzibaru. Tento leknín dovedl do Anglie do botanické zahrady v Kew u Londýna F. Manson už v roce 1792. sázený do malých nádob a akvárií má květy menší, průměru 3 cm.
Další minileknínek je živorodý – na jeho listech se vytvářejí mladé rostliny. Je to Nymphaea micratha (=N. vivipara). Má modrobílé květy na dlouhých stopkách a roste na západním pobřeží Afriky. Z tohoto leknínu vznikla řada kříženců (N. x daubenyana).
Malý modrý leknín je také N. baumii ze Senegambie. Dnes často v akváriích pěstovaný leknín N. zenkeri je také pravděpodobně africký druh (západní Afrika, Kamerun). Má květy smetanově bílé, listy dlouze řapíkaté, tenké a prosvítavé, často s hnědými skvrnami. Bývá uváděn pod obchodním názvem ´Tiger Lotus´, ´Nymhaea lotus´, apod. Existují také jeho formy s hnědočernými listy.
V Tropické Asii, hlavně v Indii a Bengálsku, roste překrásný červený leknín N. rubra s velkými květy. Už před mnoha lety se intenzivně používal ke křížení. První kříženci se objevili v botanické zahradě v Kew u Londýna už v roce 1850. v Evropě se tento leknín pěstuje v teplých pramenech v Maďarsku (Héviz, Eger, Gögömböly, Tapolza).
Velmi hojný je v Asii leknín hvězdicovitý (N. stehlata), který má modré, někdy růžovobílé květy velké 5-12 cm. V Evropě roste v teplých sklenících a termálních vodách. Má jedlý oddenek, který se často sklízí v jihovýchodní Asii a na přilehlých ostrovech na rýžových polích. Roste také na Jávě, Borneu, v Indii a na Filipínách. V Tropech je to plevelný druh a byl zavlečen do mnoha tropických oblastí.